3. září 1335

 

My, Karel, z Boží milosti král uherský, na uchování paměti oznamujeme touto listinou všem, jichž se to týká, že my, naši synové a dědicové, jakož i nástupci našich dědiců a království naše, jsme se chtěli se slavným knížetem panem Janem z téže milosti [Boží] vznešeným králem českým a hrabětem lucemburským, naším nejmilejším bratrem, a [s] jeho vznešenými syny, prvorozeným panem Karlem, moravským markrabětem, a panem Janem, vévodou korutanským, a jejich dědici, spojit bratrským poutem a setrvat v citu lásky a v pevných svazcích nerozlučného přátelství navěky a neporušitelně; proto se beze vší lsti a klamu, čistě a věrně touto listinou spolu s naším prvorozeným synem Ludvíkem zavazujeme a slibujeme osobně složenou přísahou na svaté evangelium Boží, že my [Karel I.], naši synové a jejich dědicové navěky chceme a jsme i povinni zmíněnému panu Janovi, králi českému, svému bratrovi, jeho výše uvedeným synům, jejich dědicům a výše uvedenému jejich Království českému, včetně zemí k němu připojených, pomáhat proti každému, ať je to kdokoliv, kteréhokoli stavu nebo hodnosti - s výjimkou vznešených knížat pana Roberta, krále jeruzalémského a sicilského, a Kazimíra, krále polského, jakož i synů a dědiců jejich a příbuzných našich, a obecně všech našich spřízněnců, s nimiž jsme spojeni pokrevními svazky v Itálii nebo v jakýchkoli jejích částech. Dále totiž bez klamu a lsti slibujeme a zavazujeme se, že kdyby sám král a jeho dědicové podnikli válečnou výpravu za hranice svého Království českého proti svým znepřáteleným sousedům, kteří se proti nim postavili, tehdy jej nebo jeho syny nebo jejich dědice my sami [my král uherský], nebo naši synové a dědicové na jejich [českého krále, či jeho dědiců] požádání [je] podpoříme, jak nejlépe budeme schopni, a pomůžeme jim ozbrojenci a lukostřeleckými oddíly. Kdyby přece někdo s nepřátelským úmyslem překročil hranice výše uvedeného Království českého a násilně napadl krále, jeho syny, jejich dědice a království spolu se vším, co k němu náleží, tehdy my a naši synové nebo dědici našich synů slibujeme a zavazujeme se, že budeme tomuto českému králi, jeho synům a jejich dědicům na požádání osobně pomáhat všemi silami našeho Uherského království k obnovení jejich moci. Podobně týž náš bratr, král český, ať již bude v témže postavení a královské hodnosti jako nyní, nebo v jiném vyšším postavení či hodnosti, které by šťastně dosáhl nebo do níž by se povznesl, spolu se svými výše jmenovanými syny a jejich dědici, je bezvýhradně zavázán a povinen nám, našim synům, dědicům našich synů a našemu království, zmíněnými prostředky vždy pomoci, jak jen bude moci, proti každému, ať je to kdokoliv, kteréhokoli stavu, postavení nebo hodnosti bez výjimky. Tedy že kdybychom my, naši synové nebo jejich dědici vedli výpravu za hranice našich zemí proti svým sousedům, kteří [by] se proti nám postavili, tehdy nám nebo našim synům nebo jejich dědicům sám český král, nebo jeho synové a dědicové jeho synů budou na požádání a beze vší lsti a klamu nápomocni, jak nejlépe budou schopni, ozbrojenci a oddíly lukostřelců. Kdyby přece někdo hranice našich království s nepřátelským úmyslem překročil, napadaje nás, naše syny, jejich dědice a naše království, tehdy náš bratr, král český, jeho synové a jejich dědicové, na základě naší žádosti jsou povinni všemi silami jejich království, totiž Českých zemí, osobně pomoci nám našim synům a jejich dědicům bez nejmenších lstí nebo podvodů. Kromě toho slibujeme, že uprchlíky, utečence a vůbec žádné odsouzence přicházející z Království českého do našeho království nebudeme verbovat a ani nedovolíme nikomu z našich nebo k nám patřících lidí je zverbovat nebo přijmout nebo je nějak podporovat. A podobně též náš bratr, král český, jeho synové a dědicové jejich synů žádným způsobem nedovolí, aby odsouzenci, uprchlíci a utečenci přicházející z našeho království do Království českého oni nebo někdo z lidí jim podléhajících verbovali v Království českém nebo v zemích k němu připojených, ba po vyhlášení tohoto nařízení my králové, dědicové nebo hodnostáři obou království takovéto odsouzence z obou našich království nejrůznějším způsobem budeme vyhánět a vyženeme. Kromě toho kdyby kdykoli vypukl nějaký rozpor nebo válka mezi námi, našimi syny nebo jejich dědicové na jedné straně a pány Albertem a Otou, vévody rakouskými a štýrskými nebo jejich dědicové na druhé straně, tehdy - na základě [této] složené přísahy - nechceme s nimi bez tohoto krále českého a jeho synů a dědiců uzavřít smlouvu o míru a svornosti, s výjimkou, kdyby náš zmíněný bratr, král český, jeho synové a jejich dědici k tomu dali předem svůj souhlas a svolení. Podobně kdyby náš zmíněný bratr, král český, jeho synové a jejich dědici chtěli uzavřít dohodu během nynější nebo budoucí války s výše uvedenými vévody rakouskými a štýrskými nebo s jejich dědici, nemůže to náš bratr na základě této přísahy udělat bez nás a našich synů, s výjimkou, že bychom k tomu předem dali souhlas a svolení my, naši synové a dědicové. Ostatně kdybychom kdykoli my králové, naši synové a dědici nebo naši lidé navázali styky poskytnutím pomoci nebo jakýmkoliv jiným způsobem, chceme, aby si ti i oni navzájem úplně ručili, že budou zachovávat bezpečí, pokoj, mír a že nezaútočí. Tedy mocí složené přísahy slibujeme tímto za nás, naše syny a dědice a pod trestem papežské exkomunikace, že vše, vcelku i jednotlivě, dodržíme. Též náš bratr, pan král český je povinen za sebe, své syny a jejich dědice a na základě vzájemnosti to všechno dodržovat vůči nám, našim synům a dědicům tak, jak to ve výše uvedených bodech je a stojí podle přísahy a pod trestem. Na svědectví a věčné potvrzení tohoto celého výše uvedeného, tak jako i každého jednotlivého nařízení, jsme my, zmíněný král uherský spolu s naším synem, zmíněným Ludvíkem, nechali sepsat tuto listinu a potvrdit ji mocí našich přivěšených pečetí. Dáno na Visegrádě, v neděli před svátkem Narození Panny Marie, léta Páně tisíc tři sta třicet pět. - Na plice: Do registrační knihy uvedené Janem z Kladska (de Glacz).

"3. září 1335" In: Rácz, György (ed.): Visegrád 1335. Bratislava, 2009, s. 89-91.