Ve jménu Krista, amen. My, Karel a Jan, z Boží milosti králové uherský a český, touto listinou pro věčnou paměť dáváme na vědomí všem, jichž se to týká, že vznešený kníže pan Kazimír, z Boží milosti král polský, na jedné straně a řeholníci, velmistr, preceptoři a všichni bratři Řádu německých rytířů na druhé straně, se dobrovolně a svobodně, protože touží po vzájemném smíru, shodli a vzájemně dohodli, že se podrobí rozhodnutí uherského a českého krále, [tedy] nás, kteří jsme společně rozhodčími a přátelskými prostředníky mezi nimi již dlouho, a nyní jsme k tomu byli vyzváni zákonnými prostředky a právoplatnými pověřovacími listinami, a to ve věci zemí, provincií a území v Kulmsku, Dobřínsku, Kujavsku, Pomořanech a Toruňsku, které, jak je všeobecně známo, byly od dávných časů až dosud předmětem neshod a soudních sporů mezi slavným knížetem panem Vladislavem, kdysi králem polským, a po jeho šťastném odchodu k Pánu, mezi králem Kazimírem a zmíněnými řádovými rytíři. A my jsme se - mimo jiné - i z té příčiny, abychom o uvedených věcech jednali, setkali kolem svátku Všech Svatých léta Páně 1335 na hradě Visegrádu v Uhrách, abychom uvedené věci projednávali. Uvedený pan Kazimír, král polský, byl přítomen osobně, zatímco v zastoupení velmistra, preceptorů a všech bratří uvedeného Řádu německých rytířů přijeli bratr Jindřich Reuß (Herricus Ruthenus), provinciál řádu v Kulmsku, Markvart ze Spangenbergu (Marcard de Sparrenberg), komtur v Toruni, a Konrád z Brünigsheimu (Corrardus de Brunyesem), komtur ve Schwetzu, jako řádoví rytíři a představení obdaření zplnomocňujícími, zákonnými a pro níže uvedená [jednání] dostačujícími pověřovacími listinami. Přibrali jsme s sebou i naše preláty a barony, na nichž jsme se všichni shodli, a po několik následujících dní jsme pečlivě a poctivě prověřovali známá práva a dokumenty obou stran. Nakonec jsme s pomocí Boží svůj jasný úsudek vedli nezaujatě a vynesli takovýto rozsudek mezi stranami a vyhlásili následující rozhodnutí: že polský král Kazimír země Kujavsko a Dobřínsko s jejich provinciemi a okrsky, užitky a veškerým příslušenstvím, které k nim odedávna v původních hranicích patří, držel a drží plným právem a z titulu neomezeného pána, jakožto řádné a právoplatné dědictví po svých předcích a předchůdcích po řadě až k němu samému, a že zejména podíl v zemi kujavské, který králi Kazimírovi bezprostředně náleží, má vlastnit, v míru a pokoji trvale držet a jako dědičný majetek postupovat synům svých synů a následovníkům. Budiž zachováno s výhradou, že řádoví rytíři všechny statky a jmění v Kujavsku a Dobřínsku, které před válkou vlastnili oprávněně, pokojně a nerušeně, tak nyní stejně jako předtím a se všemi právy, soudními pravomocemi a veškerým příslušenstvím, mají i nadále vlastnit a držet při zachování přesně vymezených a již dříve stanovených hranic a mezí. Naopak velmistr a zmínění němečtí rytíři mají zemi Pomořany, s jejím okrskem ve starých hranicích a stejně tak s celým příslušenstvím a všemi užitky, které těmto řádovým rytířům odevzdal jako trvalou donaci sám polský král Kazimír s nadějí na Boží přízeň a na spásu duší svých předchůdců a předků a duše své, a také pro zachování blaha věčného míru se před námi zřekl všech práv, nároků a požadavků, které týž polský král na území Pomořan odedávna uplatňoval nebo by mohl uplatňovat, a také sám v souladu s naším rozhodčím ustanovením [je] přenechal stejným právem a způsobem, kterým jeho předkové a předchůdci země Kulmsko a Toruňsko darovali a odkázali řádovým rytířům, jakožto donaci a odkaz týmž právem a způsobem, jak bylo ustanoveno, pokojně a v míru trvale držet, mít a vlastnit. Nakonec jsme svým rozhodčím usnesením stanovili i to, že veškeré škody, křivdy a těžkosti, které jakýmkoli způsobem postihly obě strany, ať polského krále a jeho poddané, či řádové rytíře a jejich poddané, ať jsou zcela odškodněny a odstraněny tak, aby kvůli tomu později mezi stranami už nevyvstaly žádné požadavky ani stížnosti. A proto, aby však žádný leník polského krále, či rytířského řádu, který byl během války vyhnán ze svého statku, ať již na území Kujavska a Dobřínska, nebo Kulmska a Pomořan, nebyl snad z našeho usnesení vynechán, stanovujeme a nařizujeme, aby na základě této listiny byl každému utečenci navrácen veškerý majetek i přízeň jeho pána, a aby se buď mohl vrátit na své statky, pokud bude chtít, a nebo aby je mohl svobodně prodat a odejít, kam se mu zlíbí. Svědectvím a potvrzením toho všeho jsou na této listině naše přivěšené pečeti. Sjednáno a dáno ve Visegrádě, v Uhrách, v přítomnosti následujících v Kristu ctihodných otců, vznešených a urozených mužů, totiž Čanada, arcibiskupa a věčného župana ostřihomského, bratra Ladislava, kaločského arcibiskupa a kancléře Království uherského, Vilhelma Drugetha, palatína Uherského království, taverníka Demetra, Tomáše, vévody sedmihradského a solnokského župana, slavonského bána Mikeše, Pavla, dvorského sudí Uherského království, dále biskupa míšeňského Vítka [z Koldic] a olomouckého biskupa Jana [Volka], saského vévody Rudolfa, moravského markraběte Karla, Boleslava, slezského knížete a pána Lehnice, Témy z Koldic a Jindřicha z Lipé a mnoha dalších důvěryhodných svědků, kteří byli k předeslanému [ujednání] přizváni a povoláni. V neděli po svátku svaté Alžběty léta Páně 1335.
"26. listopadu 1335" In: Rácz, György (ed.): Visegrád 1335. Bratislava, 2009, s. 142-144.